Marieke | marieke blog

libere.blog.cz/

Aneb Autorský klub Snílků, který vznikl jako reakce na čím dál nesmyslnější pravidla a excesy správců z Autorského klubu na blog.cz. Sdružuje autory-a samozřejmě jejich blogy, kteří nemají potřebu jen kopírovat, ale věnovat se i vlastní tvorbě-povídky, básničky, kresby, fotky...

Pro ty, co mi drželi palce-mám to za sebou, aspoň prozatím :-) Nebylo to nejpříjemnější, ale zubaře se stejně bojím víc :-) Objednaná jsem byla v 6:45 (brr, taková nekřesťanská hodina :-) a ještě v čekárně jsem byla v pohodě a četla si.

Nálada zřejmě způsobená tím, že jsem už 2 dny zase o rok starší a nemládnu, že. I když bych ráda. Je zajímavé, jak se v dětství člověk těší až bude dospělý a pak by nejradši vrátil čas do sladké bezstarostnosti.  Když tak nad tím přemýšlím, tak i chození do školky od 3 let a škola od 6 mi přijde strašně brzo 

Navazuje na článek marieke.pise.cz/26391-filmy-o-mimozemstanech.html

Jeden z nejroztomileji vykreslených mimozemšťanů, Alf (což mj.znamená Astronomická létající forma) se naboural do garáže rodiny Tannerových v Los Angeles a od té doby s nimi žil. Alfa, milovníka jídla, do kterého zahrnuje i kočky, ztvárnil v kostýmu chlupatého nosáče Paul Fusco. V českém dabingu ho nezaměnitelným hlasem obdaroval Ota Jirák. Postavička Alfa je v hračkářstvích dodnes oblíbená.

Červený trpaslík (Red Dwarf), VB, 1988-1999.

Kultovní britský seriál není vyloženě o mimozemšťanech, ale i ti se zde samozřejmě objevují a odehrává se ve vesmíru na těžařské lodi Červený trpaslík, jejíž posádka zahynula po radioaktivní nehodě. Po probuzení po 3 milionech letech zůstal na lodi jen milovník karí Dave Lister, narcistický Kocour, který se vyvinul z Daveho kočky, hologram zemřelého Arnolda Rimmera, kterému se i po smrti lepí smůla na paty, poškozený android Kryton a hlavní počítač Holly, který měl původně IQ 6000 (tj.jako 6000 učitelů tělocviku), ale během dob v osamění se smrsklo na 60...
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec s nezaměnitelným anglickým humorem.

Sebrané paměti oblíbené americké humoristické spisovatelky vyprávějí o jejím životě poté, co se vrátila ke své rodině po rozvodu s prvním manželem s nímž žila na odřízlé slepičí farmě v horách a napsala o tom také velmi oblíbenou knihu Vejce a já. Tato sbírka memoárů se skládá ze tří části-Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. V první části Betty vzpomíná na dobu hospodářské krize v USA na začátku 30.let 20.stol., kdy se vrátila k rodině do Seattlu. Díky své akční sestře Mary měla spoustu zaměstnání, nejčastěji administrativních v kanceláři. Sebeironicky popisuje, jak si často připadala neschopná a nechápala smysl své práce a krušné začátky s těsnopisem a psaním na stroji. Vzpomíná na své šéfy a příjemné i podivínské kolegy. Ačkoli byla rodina chudá a "34krát za sebou mívali sekanou" všichni si udržovali optimismus a pospolitost. V necelých 30 letech Betty onemocněla tuberkulózou, tehdy rozšířenou a smrtelnou nemocí. Když to lékař zjistil, byla okamžitě poslána do dobročinného sanatoria (nemuselo se tam platit) v Borovicích. O této dramatické části jejího života vypráví v druhé části-Morová rána, která je asi nejdojemnější.

Koukám, že předchozí článek vzbudil rozporuplné reakce, což jsem čekala. Chápu ale, že někteří z komentátorů mě asi moc neznají. Např.Ugisha, která sem chodí už dlooouho přesně pochopila, co tím chci říct :-) Tak za prvé, "manuál" byl samozřejmě vtípek a hlavně ironie na tzv.blogííísqy (co tímto pojmem myslím je jasné snad každému :-) Tudíž bych po nikom, nedej Bože, nepožadovala, aby se při psaní blogu řídil nějakým manuálem (i když Netiketa-cs.wikipedia.org/wiki/Netiketa neuškodí nikomu :-P). Také jsem nepsala, že mi vadí "plácání"-sama si tu vedu deníček ve kterém jen tak plácám, co mě napadne. Slovem "nesmysly" jsem myslela špatné informace, které není problém si zjistit a opravit, když se o to opravdu zajímáte (příklady jsem uvedla). Takže asi tak, rozhodně nebylo zájmem někoho urazit nebo se dokonce povyšovat, já si přece zdaleka nemyslím, že mám dokonalý blog ;-)
A teď k oznámení-jde jen o takovou kosmetickou úpravu :-) Přidala jsem pár stránek do Odkazů a některé "ubyly", ale není tomu tak! Mé oblíbené blogy z pise.cz nyní najdete v kolonce Moji přátelé (v menu napravo pod Odkazy).

Název čupakabra pochází ze španělských slov chupar-vysávat a cabra-koza, tedy doslova "vysávač koz". Jedná se o tajemné zvíře, podle biologů moderní legendu, které se údajně vyskytuje v některých částech Ameriky, hlavně Jižní, hlavně v Portoriku (kde bylo spatřeno poprvé), Mexiku, Chile, ale i na severu v Maine. Tvor prý útočí na menší dobytek, hlavně ovce a kozy a saje jejich krev. Poprvé se něco podobného stalo roku 1975 v portorickém městečku Moca, kde se tehdy mluvilo o "upíru z Moca". Zabití zvířat bylo mj.přisuzováno satanskému kultu. Další útoky se odehrály i v jiných státech Latinské Ameriky, zabitá zvířata na sobě měla kruhové řezy a byla úplně vysátá.
Podle svědků je čupakabra ve velikosti malého medvěda a má na sobě ostny sahající od krku až po spodní stranu ocasu.
Některá pozorování:
Roku 2004 jeden texaský rančer zabil psu podobné zvíře, které útočilo na jeho dobytek. Zvířeti, kterému se zpočátku říkalo Bestie z Elmendorfu byly udělány DNA testy a vědci prohlásili, že se jedná o kojota s prašivinou nebo svrabem. V té samé době a oblasti se odehrály ještě další útoky na domácí zvířata a biologové z Texasu zjistili, že za nimi stojí kojoti se zvláštní formou svrabu. Jeden farmář chytil do pasti zvíře, které mu zabíjelo kuřata a krocany. Bylo popsáno jako podobné směsi bezsrstého psa, krysy a klokana.

Ještě jednou se vracím k filmu o kterém jsem nedávno psala, tentokrát hudebně. Jeho soundtrack patří k nejhezčím, které jsem kdy slyšela-zazní zde hudba indická, italská i brazilská, klasici jako Neil Young či Eddie Vedder z Pearl Jam nebo významný soulový zpěvák Marvin Gaye, ale i operní árie. Přikládám pár písniček, které se mi líbí nejvíc

Korpiklaani, Zuzanu Navarovou & KOA a kolem dokola Eat Pray Love OST, který jsem si okamžitě zamilovala

Co čtu: Dočetla jsem Čachtickou paní od Joža Nižnánského, ale nevím...víc se mi její příběh líbil v podání Juraje Jakubiska v Bathory. A knížka mi místy přišla až přehnaná a humorná, i když to asi nebyl účel. Teď čtu oddechovku-V kůži supermodelky od Meg Cabot (autorka Deníků princezny :-).

Co sleduju: O víkendu s přítelem Jak vycvičit draka, ale myslím, že kdybych byla malá tak by se mi to líbilo víc. Animáky mám ráda, ale spíš takové, co mají i hlubší myšlenku a nejsou vyloženě dětské 

Newyorská autorka divadelních her Liz vždycky ráda cestovala, ale její manžel Stephen se kterým se vzali velmi mladí by rád ještě studoval a má jiné zájmy. Jejich rozdílnost nakonec vede k rozvodu, který je pro Liz velmi těžký. Rozhodne se rok věnovat svému milovanému cestování-aby získala nové zkušenosti, poznala sama sebe, pročistila si hlavu a možná i potkala někoho nového. Za cíl má tři místa-Řím, Indii a Bali.
V Římě si užívá památek a skvělého italského jídla, v Indii manuálně pracuje v ášramu duchovní učitelky svého posledního milence a seznámí se zde s o generaci starším Texasanem, který sem utekl před rozvrácenou rodinou a s roztomilou mladičkou Indkou Tulsí, kterou chtějí rodiče provdat za chlapce, kterého skoro nezná. Nejvíce zkušeností Liz však čeká na Bali, kde už kdysi byla a znovu se zde vrací k učení místního dobráckého šamana Ketuta.