Taky jste svého věku patřili k pravidelným odběratelům tohoto slavného teenage časopisu? Určitě jsou lidé, kteří ani v dobách největší puberty o tento magazín okem nezavadili, nicméně já se hlásím k těm, kteří na něm "vyrůstali" :-D
První číslo mi koupila mamka v roce 94 (to mi bylo 7)

Globální oteplování. Asi před týdnem jsem shlédnul jeden dokument, který poukazoval na Globální oteplování.

V tu chvíli jsem si pomalu

Se svolením Elenidy-http://elenida.pise.cz/
sem dávám dotazníček, který jsem našla na jejích stránkách. Vás to asi zajímat nebude,

Tak něco pro zasmání. Já jsem se teda u toho smála nahlas (myslím to video):

http://www.novinky.cz/clanek/131170-video-v-praze-se-extremistu-seslo-pres-200-v-plzni-ani-ne-20.html

Válečný deník čečenské dívky
Překlad: Jitka Řihánková

Překlad: Eva Kondrysová
Ilustrace: Adolf Born

Tenhle článek jsem měla i na starým blogu, ale po smazání jsem o něj samozřejmě přišla, což mi bylo trochu líto, když už jsem si s tím dala takovou práci. Teď mám čas takže je tu dám znovu. Oblíbených videoklipů mám spoustu, časem přidám další :-)

Pink Floyd: High Hopes (Naprosto geniální píseň i video. Slyšet, vidět a zemřít).

Našla jsem na youtube songy našich (a slovenských) bílých bratrů, hrdých bojovníků za čisté Česko (Slovensko), jejichž hlavním cílem je chránit nás, slušné občany, od návalu přistěhovalců, cikánské lůzy, židovské sebranky a dalších špatných věcí jako homosexualita, anarchie atd. Škoda jen, že je stále mnoho lidí, kteří jejich hrdinské snahy neoceňují :-( (třeba já)

Některé

Chcete, aby váš blog byl opravdu in? Tak čtěte!

Sice jsem už 2 roky pryč, ale čím dál častěji si se slzou oku (dobře, to nemyslím doslova :-))) vzpomenu na naši SŠ. Asi proto, že to bylo nádherné osvobození od ZŠ, kde jsem chodila do třídy se strašnýma bestiema.
Nejprve teda musím říct, že větší flákando grando jsem nezažila. Měli jsme naprosto

Takhle jsem tedy seděla pozdě večer u stolku, když někdo zaklepal. Předpokládala jsem, že to bude teta nebo děti a zavolala jsem ať vstoupí.

"Dobrý večer, Gabrielle, " ozvalo se ode dveří. "Doufám, že neruším." Dave. A já mám na sobě jen noční košilku. Otočila jsem se na své kolečkové

Druhý den jsem se probudila v osm a chvíli si nemohla uvědomit, kde to vlastně jsem. Jak jsem se ocitla v tak půvabném pokoji? Zvenku bylo slyšet šplouchání moře a já si vzpomněla. Mé první ráno v Anglii! Naštěstí bylo krásné – do oken se prudce opíralo slunce – to jsem brala jako dobré znamení. Vstala jsem z postele a před obrovským zrcadlem

ENGLISH SUMMER RAIN

Nebyla jsem zrovna nadšená, když mi mamka navrhla, jestli bych o letních prázdninách nejela do Anglie hlídat děti nějaké naší vzdálené příbuzné, která se tam provdala. Nemám povahu na taková dobrodružstvía

Pod stany jsme vyrazili na pět dní a bylo to super. Snad poprvé v životě jsem si připadala jak malá šťastná holčička. Zážitky s otčímem a později s mou kariérou byly odsunuty hluboko do pozadí. Bezstarostně jsem si užívala letního počasí, koupání se v nedaleké přehradě a večerních táboráků. S Romanem jsme byli správní kamarádi.

"Sandro! Proč jsi vůbec nedala vědět, že nás navštívíš?! Páni, já jsem tak ráda, že tě zase vidím!" Eliška mi skočila kolem krku a samou radostí jsme poskakovaly po chodbě.

"Eli, nepřijela jsem jen na návštěvu.

Nejprve jsem se trochu naštvala. Není chlapeček trochu přemoudřelej? Chce si snad hrát na dálkového psychologa? Ale pak jsem si uvědomila, že mě prokoukl prostě proto, že ke mně hodně cítí. Vždycky do mě navzdory své nevidomosti viděl. vlastně to bylo možná právě proto, že byl nevidomý – zatímco Ela mé dopisy neprokoukla,

"Mně to nevadí, že tě nevidím, já prostě vím, že jsi krásná," odpověděl a dál mě hladil ve vlasech a po tváři. "Nezlobíš se, že jsem to udělal? Vážně jsem to neměl v plánu."

"Nezlobím se, ale pochop,

"Prosím, zkus to," přemlouval mě Roman. "Ať aspoň přibližně vím, jak vypadá moje nová kamarádka."

"Hmm...tak třeba černé vlasy, zelené oči..."

"Ty to bereš hlavně jako dobrou práci, viď? Ale dáváš do toho srdce?"

Dlouho jsem mlčela a pak se začala smát: "Jak mě můžeš mít takhle prokouknutou? Tohle netuší ani Ela."

Zamyšleně mě poslouchal a pak přikývl: "Ne, nepociťuji z tvého chování žádný falešný soucit a jsem tomu rád. Vyzařuje spíš z tebe něha a smutek. Nebo se mýlím?"

"Já nevím," řekla jsem tiše.

Eliška vedla svého téměř o dvě hlavy vyššího bratra pod paží a když dorazili ke stolku, pomohla mu usadit se. Na první pohled by to působilo trochu komicky, jenže mladík měl na očích černé brýle a v ruce slepeckou hůl.